Hradby středověké Prahy

Vývoj opevnění pražské raně středověké aglomerace a vrcholně středověkého města

Praha 1, Praha 2

území Pražské památkové rezervace

vývoj středověkého opevnění Prahy

zčásti viditelné

http://praha-archeologicka.cz/article/?q=hradby#pres-tabs

Raný středověk (9./10.-12. století)

Mohutné hradby byly jedním z hlavních a na první pohled viditelných znaků mocenských center a rezidencí raného středověku. Praha, jako sídlo panovníka a současně centrum rodícího se raného českého státu, vzbuzovala svou rozlohou i výstavností nejen respekt svých obyvatel, ale i obdiv návštěvníků ať z blízkých či dalekých krajů. Již od přelomu 9. a 10. století bylo opevněna rozlehlá část pražské sídelní aglomerace mohutnými dřevohliněnými hradbami.  Monumentálnost hlinitého násypu promyšleně zpevněného dřevěným roštem podtrhovala čelní kamenná stěna, dosahující ca čtyřmetrové výšky. Opevněno bylo nejen vlastní sídlo panovníka ve východní části hradčanského ostrohu (na prostoru poněkud menším, než dnešní Hrad), ale zčásti i osídlení v místech dnešních Hradčan a také, na rozdíl od jiných soudobých sídlišť v Čechách, i prostor podhradí. To zaujalo tzv. malostranský amfiteátr, tedy území, sevřené výběhem hradčanského ostrohu a svahy vrchu Petřín a ohraničené od východu nivou Vltavy. Obydleno a využíváno bylo obchodníky, řemeslníky a dalšími obyvateli, jejichž život byl spojen s rozvíjející se metropolí.

Nejstarší opevnění historického jádra Prahy z období před koncem 9. století je zatím prokázáno pouze několika úseky příkopů.  Jaké je jejich stáří, jaká konstrukce je provázela a jaký byl rozsah prvotně opevněného prostoru, je již několik desetiletí předmětem odborných diskusí.

 

Rozsah opevněného území a parametry opevnění raně středověké Prahy

Trojdílný areál, obklopený masivními hradbami, se zpočátku rozpro­střel na ploše nejméně 30 hektarů. Podhradí se po­stupně rozvíjelo a zřejmě již v průběhu 10. století zabralo takřka celý prostor dnešní Malé Strany. Přesný rozsah opevněného západního hradčanského před­hradí na rozdíl od malostranského podhradí neznáme. V období svého největšího rozmachu mohla celková opevněná plocha historického jádra pražské aglo­merace zahrnující hradčanský ostroh (ca 14 hektarů) a přilehlý, tzv. malostranský amfiteátr (25 hektarů) dosáhnout impozantních rozměrů okolo 40 hektarů.

Hradby byly opakovaně přestavovány, zesilovány, opevněné areály v rámci možností rozšiřovány. To do značné míry komplikuje jejich poznání, neboť v zastavěném prostoru současného města jsou odkrývány často zcela dílčí nespojité úseky opevnění, které lze obtížně propojit a určit jejich vzájemný vztah.

Parametry opevnění byly poznány na řadě míst a s časem se proměňovaly. Dřevohliněná hradba dosahovala výšky nejméně čtyř metrů. Její čelo bylo chráněno opukovou lícovanou zdí, do níž byly zakomponovány břevna několikanásobného roštu. Později byla konstrukce komplikovanější, objevují např. roubené komory, někdy v kombinaci s roštem. Rošt byl sofistikovaně konstruován z dubových klád dosahujících často standardních rozměrů kolem 200-250 cm délky a o průměrech až 20 centimetrů. Použity byly kmeny někdy až stoletých stromů, které nám umožňují ve výjimečných případech, kdy se dřevo díky kombinaci mimořádných podmínek (bez přístupu vzduchu a za stabilní vlhkosti) dochová, i dataci pomocí dendrochronologie.  Šíře hradby se pohybuje většinou mezi pěti až šesti metry, v exponovaných místech dosahuje ve starší fázi osmi metrů, v mladší až dvanácti. Hradby byly, pokud nebyly na hraně svahu, provázeny příkopy úctyhodných rozměrů – známé příkopy o hloubce čtyř i více metrů a šíře kolem 15 metrů, v některých případech byly širší. Např. příkop před hlavním opevněním hradu byl rekonstruován do šíře 25 metrů. V severní části Pražského hradu a přiléhající části Hradčan byla jako nejmladší hradba bez maltového pojiva objevena celokamenná konstrukce o šířce šesti metrů s kolmou čelní i zadní stěnou, místy se dochovalo její jílové pojivo. Na Pražském hradě bylo toto opevnění po roce 1135 nahrazeno hradbou zcela nového typu zděnou z pečlivě opracovaných opukových kvádříků zděných již na maltu. Tato hradba je dosud dochována na řadě přístupných míst hradního areálu.

Vrcholný středověk

Přemyslovská Praha

Raně středověká Praha zaujímala v nejstarších fázích svého vývoje prostor vltavského levobřeží.  Na pravém břehu je nestarší přítomnost obyvatel Prahy doložena starobylými pohřebišti, spadajícími někam do 2. poloviny 9. století. Další aktivitu představují řemeslnické provozy pracující s železem, vlastní osídlení zaujalo prostor pravého břehu snad až na sklonku 10. století. Nejstarší osídlení známe z nejnižšího vltavského terasového stupně, v průběhu 11. a 12. století se dále šířilo směrem od Vltavy. Hradeb se však toto osídlení dočkalo až v souvislosti s dovršením vývoje středověkého právního města se všemi jeho náležitostmi.  Jako jejich stavitel je označován Václav I. Opevnění bylo stavěno ve dvou etapách.

V prvé, realizované ve 30. letech 13. století byla bezpečnost obyvatel nově konstituovaného Starého Města pražského zabezpečena obloukem hradby, procházející od vltavského břehu ve směru dnešní Národní třídy přes Příkopy při trase ulice Revoluční opět k Vltavě.  Po polovině 13. století byl pak zbudován navazující pás opevnění proti řece. Ještě ve 13. století získává zděné hradby i jádro Malé Strany.

 

Parametry prvého opevnění středověkého města

Staroměstskou hradbu zděnou z lomového kamene provázel parkán a příkop. Hradba východního oblouku byla zděna z opuky, stavebním kamenem pro hradbu proti vodě byly břidlice a křemence. Hradba patrně dosahovala výšky až 9 metrů, šíře kolem dvou metrů. Hradbu východního oblouku provázel příkop, který se vyzna­čuje kolísajícími rozměry i odlišnou skladbou jednot­livých prvků. K vyzdívání šikmých stěn příkopu byla používána převážně břidlice a křemenec, byť nechy­běla ani v Praze běžná opuka. Šířka příkopu při jeho dně je spolehlivě doložena v rozpětí od 13 do 23 metrů. Hloubka příkopu kolísá mezi 5–8,8 metru. Zachy­cené dno většinou nebylo nijak upraveno, výjimečně bylo spíš záměrně vydlážděné.

S výstavbou gotických  hradeb Malé Strany zůstává spojena řada otazníků. Není zcela zřejmá ani doba jejich vzniku, některé části hradby jsou totiž stavěny ještě románskou technikou, jiné již z lomového zdiva, běžného v gotickém období. Počátky malostranského opevnění jsou hledány kolem poloviny 13. století. Toto opevnění mohlo vznikat ale i dlouhodoběji, přesto, že nově opevněné území levobřeží zdaleka nedosahuje rozlohy raně středověkého opevněného suburbia.

 

Praha doby Karla IV.

Opevnění Nového Města pražského souvisí rovněž s jeho založením, které bylo součástí velkolepého konceptu rozvoje Prahy, jehož duchovním otcem byl Karla IV. Jeho ambicí bylo povznést Prahu nejméně na úroveň soudobých předních evropských metropolí. Velkorysost realizovaného projektu dokládá nejlépe skutečnost, že základní uspořádání města dostačuje v podstatě i dnešním nárokům metropole 21. století.

Podle kronikáře Beneše Krabice z Veitmile byl v den sv. Marka (26. března) roku 1348 položen základní kmen k „velmi silné hradbě s branami a velmi vysokými věže­mi od hradu Vyšehradu až na Poříč“. Dostavěno bylo během dvou let. Známe jej poměrně dobře i vzhledem k jeho častým vyobrazením mladšími vedutami, v některých úsecích jsou pozůstatky hradeb viditelné dodnes.

 V opevnění byly čtyři brány: Poříčská (zvaná i Špitálská), Horská (v blízkosti východního konce nynější Hybernské ulice), brána sv. Prokopa (známá jako Koňská na horním konci dnešního Václavského náměstí) a brána sv. Jana (zva­ná Svinská na východním konci dnešní Ječné ulice). Brány byly stavěny jako průjezdové, chráněné dvěma bočními věžemi, řada dalších věží doplňovala hradby v celém jejich průběhu. Opevnění Nového Města pražského navazovalo na hradby Vyšehradu, který byl právě v tomto období také zcela nově opevněn.

Přestavba Prahy za Karla IV. se dotkla i levobřeží. Zděnou hradbou byly opevněny jak Hradčany, tak celý současný prostor Malé Strany včetně části svahů Petřína tak, že při Strahovské bráně hradby navazovaly na opevnění Hradčan probíhaly obloukem až nad dnešní Újezd, kde spadaly dolů k řece v dodnes známé podobě tzv. Hladové zdi.

 

Staroměstskou hradbu zděnou z lomového kamene provázel parkán a příkop. Hradba východního oblouku byla zděna z opuky, stavebním kamenem pro hradbu proti vodě byly břidlice a křemence. Hradba patrně dosahovala výšky až 9 metrů, šíře kolem dvou metrů. Hradbu východního oblouku provázel příkop, který se vyzna­čuje kolísajícími rozměry i odlišnou skladbou jednot­livých prvků. K vyzdívání šikmých stěn příkopu byla používána převážně břidlice a křemenec, byť nechy­běla ani v Praze běžná opuka. Šířka příkopu při jeho dně je spolehlivě doložena v rozpětí od 13 do 23 metrů. Hloubka příkopu kolísá mezi 5–8,8 metru. Zachy­cené dno většinou nebylo nijak upraveno, výjimečně bylo spíš záměrně vydlážděné.

S výstavbou gotických  hradeb Malé Strany zůstává spojena řada otazníků. Není zcela zřejmá ani doba jejich vzniku, některé části hradby jsou totiž stavěny ještě románskou technikou, jiné již z lomového zdiva, běžného v gotickém období. Počátky malostranského opevnění jsou hledány kolem poloviny 13. století. Toto opevnění mohlo vznikat ale i dlouhodoběji, přesto, že nově opevněné území levobřeží zdaleka nedosahuje rozlohy raně středověkého opevněného suburbia.

Rozsáhlý dochovaný úsek novoměstské hradby se např. táhne od Karlova až k údolí Botiče pod Vyšehradem. Hradby byly stavěny z lomového zdiva a doplněny příkopy. Výška hradeb byla proměnlivá, dosahovala 6 až 9 metrů, šíře ca dvou metrů. 

Datum vložení: 30.10.2018 | Datum aktualizace: 8.11.2018
Autor: Ivana Boháčová

Použité prameny:
  • Boháčová, I. - Podliska, J. a kol. 2018: Průvodce pražskou archeologií. Praha. 2., upravené vydání.