Hradiště Hostivař

Praha 10, Hostivař

ostroh nad potokem Botič a přehradou Hostivař

hradiště ze starší doby železné

památka je přístupná, patrné jsou zbytky opevnění; spojení: MHD, zastávka autobusu Řepčická, dále pěšky stezkou lesoparkem směr jihozápad

Existence hradiště Hostivař je známa již od počátku 20. století, ale tradiční povědomost o funkci této polohy je staršího data. Můžeme tak usuzovat podle jejích místních pojmenování, v nichž vedle názvu „Kozinec“ figurují též „Šance“ či „Na Zámkách“. Hradiště Hostivař leží na plochém, téměř obdélníkovém návrší, svažujícím se mírně od východu k západu. Jeho přirozenou ochranu tvořily strmé svahy, které na jihu, západě a severu obtékal potok Botič, na východ se plocha otevírala do volné krajiny. Před napuštěním hostivařské přehrady se návrší s hradištěm vypínalo nad údolím Botiče do výše asi 40 metrů. Hradiště je trojdílné: k rozsáhlé centrální ploše přiléhají dvě předhradí situovaná na její západní a severní straně. Celková rozloha, původně odhadovaná na 5,28 hektarů, činí po novém zaměření v roce 2008 téměř sedm hektarů. Z ohrazení se dochoval destruovaný val, který příčně přepažuje ostroh na východní, tedy z obranného hlediska nejzranitelnější straně. Zde bylo proto opevnění ještě zesíleno vnějším příkopem. Zemědělské obdělávání celé plochy v minulých dobách silně narušilo fortifikační systém hradiště, příkop byl zasypán a val téměř rozorán. Zbytky opevnění jsou viditelné na jižním a západním obvodu centrální plochy a západního předhradí.

Na základě zlomků raně středověké keramiky, získaných vedle nepočetných fragmentů keramiky ze starší doby železné – halštatské (800–400 př. n. l.) z povrchových sběrů, bylo hradiště Hostivař zprvu považováno za slovanské hradiště, vybudované na místě neopevněného sídliště ze starší doby železné. Od přelomu 50. a 60. let 20. století byly při povrchovém průzkumu a sledování drobných terénních zásahů získány zlomky keramiky dokládající osídlení plochy v době halštatské, méně početná je keramika raně středověká a ojediněle se vyskytly i nálezy z eneolitu (4200–2300 př. n. l.) a ze starší doby bronzové (2300 –1600 př. n. l.). Z bezprostředního okolí hradiště pak byly nalezeny doklady osídlení snad ze všech pravěkých a protohistorických období a naopak žádné, které by měly souvislost s raně středověkou keramikou z plochy hradiště.

Zjišťovací výzkum provedený v roce 1972 na severní straně původního opevnění a na přiléhající vnitřní ploše hradiště odhalil konstrukci hradby a odkryl kulturní vrstvu a zahloubené objekty se zlomky halštatské keramiky ve spodních částech a s ojedinělými střepy raně středověké keramiky v horních partiích. Prokázalo se, že opevnění bylo vybudováno v pozdní době halštatské, tedy někdy v období od poloviny 6. do počátku 4. století př. n. l. Hradbu tvořila obvodová kamenná zeď s předpokládaným dřevěným ochozem na vrcholu a za ní násep z hlíny a kamení. Opevnění mělo zřejmě roštovou nebo rámovou konstrukci, avšak žádné dřevěné stavební prvky výzkum nezachytil. Destrukce opevnění v horních úrovních obsahovala spálené kameny a spečenou struskovitou hmotu, svědčící o intenzívním žáru. Existenci vypálených materiálů v tělese hradby zaznamenal také geofyzikální průzkum provedený na dostupných plochách hostivařského hradiště na podzim roku 2008. Hradiště z pozdní doby halštatské a časné doby laténské, na nichž se nacházejí pozůstatky podobně spečených valů, jsou známa z Čech i jiných částí Evropy, které patří do keltského kulturního okruhu (severní Francie, jižní Německo, Británie). Není jasné, zda byla tato opevnění zničena požárem, nebo bylo těleso valu úmyslně zapáleno – podle laboratorních pokusů by však ke spečení hmoty v pravěkých valech byla nutná teplota kolem 1200 °C. Nálezy raně středověké keramiky ze střední doby hradištní (800–950 n. l.) v povrchových vrstvách terénu nasvědčují tomu, že plocha hradiště Hostivař byla osídlena i v raném středověku, avšak opevnění v této době obnoveno nebylo.

Datum vložení: 18.5.2017 | Datum aktualizace: 14.9.2020
Autor: Miroslava Šmolíková

Použité prameny:
  • Čtverák, V. – Lutovský, M. – Slabina, M. – Smejtek, L.: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha 2003, 251–252.
  • Fridrichová, M.: Sídliště bylanské kultury v Praze-Hostivaři. Archaeologica Pragensia 2, 1981, 117–170.
  • Mašek, N.: Nové poznatky o hostivařském hradišti. Archaeologica Pragensia 1, 1980, 167–173.