Památky pod dlažbou 3. nádvoří Pražského hradu

Tzv. "velké vykopávky"

Praha 1, Hradčany

3. nádvoří Pražského hradu

výjimečný areál s archeologickými památkami - doklady dřevěné i kamenné zástavby a opevnění 10.-12. století prezentované in situ

památka není běžně přístupná; zčásti bývá zpřístupněna při mimořádných výstavách ve Starém královském paláci; výjimečně je vstup umožněn odborné veřejnosti

3. nádvoří se rozkládá nad západní částí někdejší­ho raně středověkého sídla českých knížat a králů, kde se nalézaly nejvýznamnější stavby rezidence, rotunda a později bazilika sv. Víta. Stály zde příbytky družiníků a možná i knížecí palác, jehož umístění dosud neznáme. Jeho jižní částí probíhalo v několika fázích opevnění, jehož linie se posouvala v čase směrem k jihu a plocha rezidence se tak postupně zvětšovala.  V prostoru 3. nádvoří nalézáme i pohřebiště. Do 2. poloviny 9. století bývá někdy kladen tzv. hrob bojovníka, muže v dubové rakvi, pohřbeného s mečem, sekerou, dýkou, nožem, vědrem a ocílkou, mimořádný už díky své výbavě. V jeho blízkosti bylo odkryto ještě několik dalších pohřbů, některé z nich byly uloženy i ve více vrstvách nad sebou. Nelze posoudit, zda tyto hroby náleží již pohřebišti při kostele sv. Víta, nebo jde o starší, samostatné pohřebiště. Další hroby známé z 3. nádvoří již prokazatelně souvisí s pohřbíváním, které se od 11. století šířilo v okolí Spytihněvovy baziliky sv. Víta. Ta v roce 1060 na­hradila původní rotundu

Součástí velkorysého projektu rekonstrukce Pražského hradu na sídlo prvního československého prezidenta pro r. 1918 byla i rekonstrukce 3. nádvoří. Jeho plocha, původně členěná do několika výškových úrovní a členěná terénní brázdou, zasahující až k vrcholu ostrohu z malostranské kotliny, byla vyrovná­na betonovou konstrukcí do jednolité reprezentativní plochy. Pod jejím dlážděním se skrývá jeden z nej­cennějších „terénních archivů“ archeologických pa­mátek v evropském měřítku. Archeologický výzkum 3. nádvoří probíhal mezi lety 1925–1929. Mocnost zkoumaného souvrství dosáhla v některých sondách pro nosné pilíře desky nádvoří až 14 metrů.

Kromě pozůstatků nejstarších dřevohliněných hradeb z první poloviny 10. století s výjimečně dochovanými břevny dřevěné výztuže jsou unikátem evropského významu torza dřevěné zástavby z 10. a 11. století.  Opevnění i tyto stavby jsou prezentovány v kontextu dalšího vývoje. Sledovat lze vrstvy, dokládající terénní změny i následnou románskou přestavbu hradu – ať již jde o zástavbu profánní, monumentální hradbu z opukových kvádříků či kostel, propojený obdobně jako bazilika sv. Jiří s bazilikou sv. Víta chodbou, oddělující své uživatele od okolního světa.

Datum vložení: 17.5.2017 | Datum aktualizace: 5.2.2018
Autor: Ivana Boháčová

Použité prameny:
  • Boháčová, I. 2011: Dřevěné konstrukce a využití dřeva v raně středověké opevněné centrální lokalitě. Příklady z Pražského hradu. Památky archeologické 102, 355–400.
  • Boháčová, I. 2015: Prezentace archeologických památek v Čechách. Archeologické areály in situ – příklady z Pražského hradu a Vyšehradu. Archaeologia historica 40/2, 331–351.
  • Boháčová, I. – Kozáková, R. 2008: Přírodní prostředí Pražského hradu a jeho zázemí – výpověď pylové analýzy z raně středověkých sedimentů ze III. nádvoří. Archeologické rozhledy 60, 547–564.